Äsa Torellová

se nervózně kousla do spodního rtu.
"Asi před třemi měsíci," řekla.
"Předpokládám, že to fotografoval sám?"
"Samozřejmě. Měl... byl dokonale vybavený. Samospouštěč, stativ, a jak se to všecko jmenuje."
"Ale proč měl ty fotografie v psacím stole?"
Nastala krátká pauza.
"Neměl totiž ve své kanceláři vůbec nic soukromého," dodal na vysvětlenou, "jenom tyhle fotografie."
Nastalo dlouhé mlčení. Nakonec Äsa pomalu zavrtěla hlavou a řekla:
"Nevím. Nemám tušení."
Je na čase změnit téma, pomyslel si Kollberg.
"Nosíval pistoli u sebe pořád?"
"Skoro. "
"Proč?"
"Líbilo se mu to. Aspoň v poslední době. A zajímaly ho střelné zbraně."
Zmlkla a zdálo se, že o něčem přemýšlí: Najednou vstala a rychle odešla z pokoje. Viděl ji projít krátkou chodbičkou do ložnice.
Šla k posteli. V hlavách postele ležely vedle sebe dva pomačkané polštáře. Pod jeden z nich vstrčila ruku a řekla váhavě:
"Jednu pistoli... mám tady."
Kollbergova poněkud obtloustlá postava a jeho flegmatický zjev působily klamným dojmem, a to v nejednom směru. Ve skutečnosti byl neobyčejně mrštný a měl velice rychlé reakce.
Äsa Torellová se nad postelí ani nestačila narovnat, když už stál vedle ní a jediným hmatem jí vykroutil zbraň z ruky.
"To není žádná pistole," řekl. "To je revolver. Americký revolver, kolt pětačtyřicet s dlouhou hlavní. Jmenuje se Peacemaker. Absurdní název. Ještě ke všemu je nabitý. A odjištěný."
"Jako bych to nevěděla," zamumlala Äsa.
Otevřel komoru a vyndal náboje.